Večer Sígrblótu přichází do Halsviku pomalu, jako by si chtěl vychutnat každý krok. Ulice kolem Velké síně – Stórsalr Skeldarheims – jsou vyzdobené větvemi jehličnanů a červenými stuhami, které se v mihotání ohňů lesknou jako čerstvá krev. Vzduch je těžký vůní pečeného masa, medoviny a kouře. Hoří desítky ohnišť; některá patří rodinám, jiná jsou společná, vysoká a slavnostní, jako strážci noci. Na přímluvu své ženy nechal jarl Snorri Skeldarson připravit hostinu, jakou Halsvik nepamatuje od posledního vítězného tažení. Stoly ve Stórsalru se prohýbají pod vahou chleba, ryb, zvěřiny i posledních zásob sušeného ovoce. Má to být předzvěst dalšího silného roku. Ujištění, že Skeldarheim stojí pevně na nohou a že jeho lid je sjednocen.

Jenže Sígrblót není jen o jídle a ohních.

Jak noc houstne, slavnost se postupně stáčí k hlavnímu bodu večera – k přísaze věrnosti. Obyvatelé Skeldarheimu jsou voláni před jarla po skupinách. Obyčejní Fated přistupují po celých rodinách. Ti, kteří slouží přímo v jarlových službách, jednotlivě. Každý vysloví slova přísahy, každý se zaváže ctí.

Nakonec přicházejí mágové a Unfated - jejich přísaha je jiná.

Před jarlem stojí velká nádoba z tmavého kovu, opatřená runovými nápisy, které zajistila Ylva, paní Halsviku. Runy se ve světle pochodní zdají téměř živé; jako by v nich cosi pulzovalo. Každý z Unfated přidá do nádoby kapku své krve, která se smíchá s ostatními a s krví Snorriho Skeldarsona. Slova, která vysloví, pak už nevváže jen jejich čest, ale runová magie. Co bylo řečeno, se stává skutečným poutem, magickým závazkem poslouchat po další rok jarlovy rozkazy.

Herní informace

• Akce je otevřená všem.

• Postavy, které nejsou obyvateli Skeldarheimu, by si však měly dávat pozor, aby nebyly k přísaze přesvědčeny.

• Hra na této akci se nepočítá do limitu započatých her.

• Každá postava žijící ve Skeldarheimu bude během akce oslovena vypravěčem a vyzvána ke krátkému příspěvku (reakce na přísahu / účast na obřadu).

  
  

Akce začne 1. 3. příspěvkem vypravěče a skončí 30. 4.