Nakolik se Tove nachází v krutém, chladném světě, v jejích očích je všechno svým způsobem krásné. Není žádnou šedou myškou, ale nepřitahuje na sebe nijak pozornost. Její přítomnost lidé zaregistrují, ale brzy ji vypustí z vědomí. Mluví klidně a srozumitelně, většinou s úsměvem, ale bez přehnaných gest nebo výrazných emocí. Nepůsobí chladně nebo nepřátelsky, naopak její nepatrné úsměvy jsou vždycky vřelé a upřímné. V jakékoliv krizové situaci bude poslední, kdo začne projevovat náznaky paniky. Situace analyzuje potichu a má ráda pod kontrolou své okolí, to ale neznamená, že by byla manipulativní – naopak, manipulaci s lidmi nesnáší, a přestože působí naivně, umí poznat, když se ji někdo snaží tahat za nos a na takový prohřešek se nedívá příliš shovívavě. Nemá trpělivost pro faleš a zbytečné lži.

Ráda by si myslela, že je její intuice, které plně důvěřuje, naprosto neomylná, rozhodně má ale několik slepých míst. Nedůvěřuje lidem, kteří se hned ze začátku jeví být perfektní nebo stereotypní – muži, kteří jsou až moc hodní a ochotní, ženy, které jsou extrémně zahořklé a zlé. Její úsudek je ohrožen i ve chvíli, pokud jí někdo přijde velmi atraktivní. Interakce s takovým jedincem je plná červenání se a chichotání, jakmile ale sejde osoba z očí, sejde i z mysli. Za běžných okolností si ale s lidmi rozumí dobře, nemá nepřátele, ale ani extrémně blízké přátele. Její laskavost není okázalá, nepůsobí falešně. Umí naslouchat, ale pokud se rozhodne vám poradit, vezme si osobně, pokud přijdou její rady vniveč.

Obecně by se dala popsat jako dobrý člověk, dobrá čarodějnice, talentovaná, ale opatrná. Naslouchá svým starším a mentorům, pečlivě trénuje a studuje své umění a schopnosti. Ve volném čase občas sedí někde uvnitř s knihou, ať už jde o almanach nebo nějaké jiné psané dílo. Knihy nevlastní, ale její mentorka vybavila obchod knihami, svitky a pergameny o všem možném. Ráda zahradničí, věnuje se péči a pěstování všemožných bylin, nejčastěji ale prostě kouká někam do dálky s hlavou v oblacích a sní o své perfektní budoucnosti, o které ví, že je jen snem.

Její vztah k politice je velmi neutrální a dokud se jí nedotýká, nemá zájem se nijak angažovat v širším dění ve světě. Samozřejmě soucítí s těmi, kteří jsou proti své vůli ve službách někoho jiného, ale ani všechen optimismus světa jí nenasadí dostatečně růžové brýle na to, aby si myslela, že ona sama s tím něco může udělat, nebo že se něco jednou změní. Není bojovník, vlastně neumí ani s mečem a štít by si dokázala leda tak položit na hlavu. Obstojně ovládá lukostřelbu a kdybyste ji hodili do vody, asi by se hned neutopila, není ale žádným způsobem nadprůměrně fyzicky zdatná. Její síla spočívá hlavně v její hlavě.

Tove se narodila dvěma milujícím rodičům, kteří bohužel zemřeli příliš brzo – otec byl bojovník a zemřel na bojovém poli, matka byla povoláním švadlena a podlehla horečkám, když Tove bylo pět let. Eydís byla dlouholetou přítelkyní její matky, a tak se malé, svět nechápající Tove ujala. Vychovala ji jako runovou čarodějnici, kterou Tove s jistotou byla, poněvadž její matka i babička z otcovy strany též dokázaly navázat spojení s magií. Její dětství bylo v rámci možností klidné a šťastné. Nekonfliktní povaha jí dovolila být hodnou, poslušnou dívkou, která vyrostla v nenápadnou slečnu, na kterou by byla i její zesnulá matka hrdá. Vždycky měla všechny povinnosti splněné, neměla žádnou rebelskou fázi ani potřebu vzpoury proti Eydís. Věděla, že je sirotek, ale taky věděla, že smrt není konec.

Všechny ostatní dívky v jejím věku se dříve či později začaly postupně vdávat a Tove si také přála najít lásku a muže, který by jí zajistil ochranu, postavení a finanční stabilitu. Eydís ale byla a stále je razantně proti tomu, aby Tove měla seriózní pletky s obyčejnými smrtelníky a Tove by si nedovolila jí vzdorovat natolik, aby utekla s nějakým pohledným mužem – byť už takových pár potkala. Eydís jí nezakazovala trávit čas s muži, jakékoliv oficiální vázání ale považovala za řetěz s kotvou, která by ji akorát stáhnul ke dnu. Postupem času se každý z Toviných oblíbenců vydal buď do boje nebo se šel oženit s někým jiným. Někým, kdo byl normální.

Přestože se Tove vyhýbá nálepce strašidelné, nedůvěryhodné čarodějnice, stále mnoha magií nepožehnaným připadala divná. Mohlo jí být dvacet dva zim, když si naposled oči vyplakala kvůli dalšího chlapce, pro kterého byla příliš zvláštní. Slíbila si, že to je budoucnost, o které může snít, ale že musí být realistická vůči tomu, jak ji společnost vnímá. Eydís byla ráda, že Tove pochopila, že se musí držet svého druhu, byť to není žádné pevně dané pravidlo, kterým by se společnost nějak řídila. Je to ale přesvědčení, které Tove po své mentorce převzala.

Svou dvacátou čtvrtou zimu oslavila ve společnosti ostatních runových čarodějnic a magií požehnaných lidí, kdy jí padl do oka jeden mladík druidího typu. Eydís nebyla nadšená, že jí Tove doma básnila o někom, kdo většinu času tráví v transu na houbičkách, Tove ale úspěšně dál pokračuje v dálkové romanci s druidem jménem Iseldin, se kterým si posílají krátké dopisy, většinou doručované opeřenci, o které se Iseldin mimo jiné stará a léčí. Tove se tak už rok považuje za zadanou.