Leifr je mladým mužem, zkroceného pílí a tvrdou prací řemeslníka. Je tvrdým a drsným jako kůra letitého dubu a pružným a silným jako jasan. Tento mladý statný muž je reprezentací síly a tvrdosti a odhodlání vydržet. Nerozdává plnou hrstí žádné vědomosti, ani žádné dary budoucnosti, ale může dát člověku loajalitu, ke které ho vždy jako malého učili. Působí proto upřímně, nikdy nelže, pokud nemusí. Ráad si drží lidi od těla, protože nechce mít zbytečné problémy se svým pánem, i když mu věří, že by svá tajemná tajemství nikdy nikomu neprozradil. Není samozvaná šedá eminence, ale něco takového již ve společnosti představuje. Nedobrovolně. Zdá se být příliš starým na to, jak je mladým. Rád by se bavil, ale již od malička ho učili tvrdé disciplíně a jakémusi pořádku. Spíš než bojovník a řemeslník působí proto svým chováním jako učenec. Jeho skutečnou vášní a je práce v dílně svého nevlastního otce. To je pro něj to pravé místo, kde může být sám sebou, kde může vzít svůj intelekt a sílu do rukou a vytvářet něco skutečného. Sny, které občas předá svému pánu, nejsou hmatatelné, a tudíž neuspokojivé v jeho měnící se práci. Práce se dřevem letitých vysušených stromů je práce těžká. Jeho rukama prošlo už mnoho stromů. Dovede poznat různé drobnosti a detaily, které jiným uniknou. V jeho případě je to věk a dozrálost kmene stromu. Sám sebou může být jen doma.V případě své práce u pána se zdá být neklidný, unavený. Trénuje každý den jako válečník a čeká na osudný den, kdy ho přepadnou vidiny. Nenávidí vidiny své. Projevuje to v něj strach, frustraci a zlobu z toho, co se stane, až dovede pánovi nic neříkající sen. Ale někdy vídá hrozivá proroctví, kdy z transu odříkává obrazy budoucnosti. Věří v osud a proroctví, ale upřímně svůj dar nemá rád. Dává mu to pocit jisté povinnosti, které nechce dělat, avšak musí. Naivně kdysi přemýšlel, že tak dává své služby celému jarlství. Ne, dává svůj dar jen a pouze svému pánu.Když je zlostný, nedovede se soustředit, dělá problémy a potřebuje ze sebe dostat jakýmkoliv způsobem svůj vztek. Snadno se urazí, ale pozná dobrý vtip nebo narážku, ale v případě, že si z něj někdo bude tropit žerty, nenechá sám sebe chladným. I když na to nevypadá, do rány zaťaté pěsti nemá daleko. Při velkých oslavách neopovrhne krásným ženám a dobrému pivu. Sám sebe vidí jako pohledného, statného, a proto má právo a chuť se dvořit krásným ženám a dívkám, pokud nejsou zadané. Na to si dává pozor. V jistých chvílích nedovede dlouho zůstat na místě, protože je pracovitý duch. Jeho zlozvykem je přísně shlížet na lidi a zkoumat je svým havraním zrakem.V boji je Leifr smrtelně nebezpečným bojovníkem, který vám bez váhání setne hlavu. Ctí svou víru, bojuje pro ni a věří, že i když je nadosmrti služebníkem svého pána, musí jednou zemřít smrtí zbraně někoho jiného. Je to osud téměř všech, které potkal a poznal blíž. Nenní fanatický a ani krvežíznivý. Ví, že ve světě mají místo jen tací, kteří si ho vybojují. Proto se vždy ohání sekyrou a štítem ve svých rukách. Sekyra je jeho druhým přítelem stejně jako hoblík pro tesaře.

Leifr Olafson pochází z velmi chudé rodiny žijící na pobřeží velkého Vestgardu. Vestgard je jeho rodným domovem, přístavištěm odkud odplul a již se možný nikdy nevrátí. Tam zanechal své kořeny a svou pravou rodinu, pokud mu nějaká zbyla. Leifr byl unesen při přepadení jako malý chlapec. Jeho vesnici přepadli, jeho rodnou vísku spálili na popel, ze kterého už nic nevzejde. Sledoval to svýma malinkýma očima, než ho kdosi vztáhl do hlubin temnoty a probudil se v cizí zemi, cizího vládce a cizími lidmi, které neznal. Začal se psát jeho rodinný příběh.Jako chlapec byl předán do péče válečníkovi, jenž ho našel, a zželelo se mu nechat chlapce zemřít jakýmkoliv způsobem než v boji. Tento válečník se jmenoval Olaf Olafson, kdysi znám svou silou a brutalitou. Posměšně ho nazývali “Palice”, protože v boji používal obouruční kladivo na zatloukání železných hřebů do skály, hlavně do hlav nepřátel po boji. Dnes je tento muž stále vážený, již není statným válečníkem, jako tesař sloužící Snorrimu Skeldarsonovi.Tento muž se ujal výchovy chlapce. O ženu přišel při porodu a jeho jediné dítě zemřelo na nemoc, a tudíž neměl dědice. Adoptoval Leifa a dal mu své rodové jméno Olafson jako znak toho, že ho přijal do rodiny. Všechnu výchovu obstaral on, naučil časem svého syna práci tesaře, řezbáře, a i základy boje, když byl dostatečně vyspělý na to pozvednout meč a štít. Dost brzy se dozvěděl, že jeho adoptivní syn je unfated s krví Všeotce.Leifr taktéž brzy poznal, že jeho osudem není být jako jiný fated člověk. Měl moc předvídat a vzhlížet na budoucnost očima někoho vyššího. Někdo všemocný mu dal dar vidět strašlivé věci. Poprvé viděl smrt svého adoptivního otce, kdy ho někdo seknul mečem do hlavy. Když se Olaf Olafson dozvěděl o schopnosti svého syna, velice rád nabídl svému jarlu svého syna. Dřív nebo později by si ho stejně mohl vzít sám a uzurpovat si ho, věřil tomu.Olaf tímto prozíravým skutkem stále mohl mít nad Leifrem kontrolu jako rodič. Mohl ho učit svým dovednostem, zatímco boj a věštecké zkušenosti mu vštěpovali na dvoře jeho pána. Byly to kruté a dlouhé zimy, kdy se nevídali spolu i několik měsíců. Vštěpili do něj poslušnost, loajalitu a jakýsi strach, že pokud nebude po vůli, může se něco stát lidem, na kterých Leifrovi záleží. Krutý osud se stálým zaměstnáním, říkali žertem, ale s temným podtextem ve znamení. Stal se majetkem – Leifr je svobodným ale ve službě jarla – a tak musí sloužit až do smrti.Velkým osudným se stala událost, kdy Leifr měl vidinu. Vidina mu předpověděla neúrodu, smrt desíti batolat v jeden den, deset statečných válečníků zemře v bitvě, nemoc, jenž postihne padesátku mužů jarlství. Silná nemoc postihne i syna samotného jarla, Leifa – který mimochodem má stejné jméno jako Leifr Olafson. Předpověď byla tak konkrétní, že ji nikdo snad nemohl věřit. Leifr měl šanci dokázat, že není podvodník. Věštba sice o něm říkala, že je Odinovy krve, ale velké věštby bývaly nekonkrétní a pouze většinou malé útržky. Jarl Snorri Skeldarson v něj ztrácel naději mu být stále užitečný, a proto Leifrovi vzkázal, že pokud se nevyplní jediná předpověď, nechá ho zabít jako podvodníka.Měsíce uběhly a rok překročil práh zimy. Neúroda postihla většinu země, desítky lidí pošlo hlady. Za několik týdnů v hlavním města jarlství zemřelo v jeden den deset batolat. Jarl se rozhodne podniknout nájezd, aby získal úrodu z bohatších zemí, dokud je čas při sklizni. Nájezd se mu podařil, lidé mu provolávali slávu za záchranu a uvítali ho s otevřenou náručí. Smrt, jenž předpověděl Leifr, zabila desítku jeho jednotky Skeldarské pěsti. Po velké hostině onemocněla i padesátka nejvěrnějších válečníků jeho bandy. S bolestmi břicha se ani nemohli pohnout. Jen on, Snorri Skeldarson, byl zdráv. Jeho syn Leifr ne. Onemocněl na chřipku. Druidové mu nemohli pomoci, byl to jeho konec, říkalo se, dokud nepřišel Leifr Olafson.Leifr předstoupil před svým pánem a dovolil si nemyslitelné. Zeptal se ho s drsností reality, zdali věří už, že má krev Odina. Jarl byl zuřivý a že už není nic, co by ho přesvědčilo o opaku. Jen chtěl vědět, co mu proroctví poradí pro záchranu jeho syna. Leifr se svěřil, že mu tehdy nepověděl celou pravdu. Ví, jak zachránit jeho syna. A aby nebyl nečestného, nechtěl za informaci nic, protože mu byl loajální, jen nechtěl zamezit již dané budoucnosti. Pověděl své tajemství záchrany dědice jarlství a jarl tak mohl zachránit svého syna.Tímto se stal Leifr Olafson známý po celém jarsltví a dál za řekami a kopci. Muž, jenž předpověděl přesně budoucnost a zachránil život dědice Skelderheimu.