Gaute působí na první pohled jako veselý a společenský chlapík. Je ho plno, snadno na sebe strhává pozornost a ve společnosti se pohybuje s přirozenou lehkostí. Lidi vyhledává cíleně – rád poslouchá jejich příběhy, hádky, chvástání i lži, protože právě z nich čerpá inspiraci pro své písně. Má zvučný hlas, který se dobře nese prostorem, a jeho smích je často slyšet dřív než on sám.

Může se zdát, že postrádá pud sebezáchovy. Často se motá kolem konfliktů a vypjatých situací, aniž by je sám vyvolával. Nejde mu o rvačky nebo násilí, ale o hluk, emoce a chaos, které se kolem takových střetů shromažďují. Zvlášť ve dnech, kdy je otupělý po použití své moci, vyhledává podobné situace záměrně. Pozorováním cizích vášní a sporů si kompenzuje vlastní prázdnotu a znovu se ukotvuje v přítomném okamžiku.

Gaute je typ člověka, který žije tady a teď. Budoucnost ho nezajímá a nepřemýšlí nad ní víc, než je nezbytné. Jako unfated se vědomě rozhodl svůj osud nevybírat. Nechá život plynout a čeká, jaké příležitosti mu sám přinese. Netouží po hrdinství a nijak se nesnaží, aby ho tak někdo vnímal. O to nebezpečnější ale může být – je nevyzpytatelný, dokáže být lstivý a umí se rychle přizpůsobit okolnostem.

Jedná především tak, aby to pro něj bylo výhodné a pohodlné. Přísaha věrnosti jarlu Snorrimu pro něj nemá hlubší význam. Sám říká, že jen hlupák věří slibům. Pokud mu služba dává smysl, zůstává. Pokud ne, neváhal by jarla zradit a obrátit se proti němu.

K náboženství má chladný vztah. Nemá potřebu přemýšlet nad tím, co by se líbilo bohům, a už vůbec ne nad tím, co by od něj mohli očekávat. Stejně lhostejný je k proroctvím. Pokud by byl součástí některého z nich, okolnosti ho k tomu dovedou samy. A pokud ne, nevidí důvod se jimi zabývat. Smrti se nebojí – a právě v tom spočívá jeho největší lehkovážnost. Ne proto, že by po ní toužil, ale protože pro něj není překážkou, která by ho nutila zpomalit.

Gaute pochází z malé osady ve Varghtollu, postavené u řeky uprostřed hustých lesů. Lidé tam žili prostým životem a byli silně pověrčiví. Věřili, že svět je veden nití osudu, která se vine skrze lidi, zvířata i samotnou krajinu, a že vše, co se stane, má svůj předurčený význam. Gauti v takovém prostředí vyrůstal, ale místo přijetí těchto představ v něm postupně rostl odpor. Čím víc ostatní mluvili o osudu a jeho nevyhnutelnosti, tím méně byl ochoten se s ním smířit.

Vychovávala ho jen matka. O otci se nikdy nemluvilo jinak než tak, že ho kdysi vzali vlci. Gaute ten příběh slýchal od dětství, ale nikdy mu zcela nevěřil. Něco na něm nesedělo, stejně jako mnohé další věci v osadě. Naučil se s tím žít a brzy pochopil, že se musí spoléhat hlavně sám na sebe.

Už jako dítě měl blízko k hudbě. Svoji první píšťalku si vyřezal sám a brzy bylo jasné, že má pro hudbu přirozený cit. Hrál často – nejdřív jen pro sebe, později i pro ostatní. V osadě ale nikdy nebyl skutečně přijatý. Ohnivé vlasy a prudká povaha z něj dělaly cizince mezi vlastními. Čím víc však hrál, tím silnější se jeho hudba stávala. Nešlo už jen o melodie k pobavení – jeho hra v lidech vyvolávala emoce, někdy až nepříjemně silné. Někteří mluvili o božské síle, jiní se mu začali vyhýbat. Gauti si postupně začal uvědomovat, že jeho hudba není náhoda a že jeho původ možná sahá dál, než mu kdy kdo řekl.

I přes pohled okolí – a možná právě kvůli němu – si dokázal udržet veselou povahu. Bral posměšky i šeptané řeči s nadhledem a hudba pro něj zůstávala radostí, ne břemenem. Časem mu ale začala být osada těsná. Místo, kde lidé poslouchali s obavami nebo neochotou, mu přestalo stačit. Cítil potřebu odejít, najít nové posluchače a zjistit, kam až může jeho hudba dosáhnout.

V patnácti letech z osady odešel. Bez velkého loučení a bez jistého cíle. Několik let se toulal krajem, bral jakoukoliv práci, která se naskytla, a často si vydělával hraním. Díky prořízlé puse, smyslu pro humor a otevřené povaze se dokázal uživit poměrně snadno. Postupně se naučil hrát na více nástrojů, ale nejvíc si oblíbil lyru, která mu umožňovala vyjádřit víc než jen jednoduché melodie.

Po své dvaadvacáté zimě se dostal ke dvoru jarla Snorriho. Nabídl mu své služby a složil mu přísahu věrnosti. Od té doby plní rozkazy svého pána – jako posel, bavič nebo pomocník tam, kde je zrovna potřeba. Nevadí mu být podřízeným a přijímat úkoly, které mu jarl zadá. Zatím.